Smysl života

Otázka smyslu života je snad nejvěčnější otázkou mezi lidmi. Co lidé dokázali pokládat otázky, tak se ptali na to, kde je ten smysl života, v čem.


Jiní lidé si dali za cíl shromáždit co nejvíc peněz ideálně ještě propojených se závistí ostatních. Snahou těchto je snad se předvést, zviditelnit svou osobu majetkem, který kolem sebe naskládali. Nezastíní ale to okolní bohatství právě toho daného člověka, který se snažil ukázat jak úžasný je? Není výsledkem toho všeho pouze hromada peněz, u které již nezávisí kdo je uprostřed? Ne, právě ti lidé okolo, kteří závidí dávají člověku uprostřed pocit vlastní důležitosti.

Další pak jsou zachránci světa, kteří se snaží spasit vše, co se nachází kolem nich. Snaží se zachránit kytičky i nosorožce, ryby i horniny v moři, indiánské chýše i komunistické mrakodrapy. Všechno co jen je napadne může být důvodem k ochraně, bránění a nepokojům. Otázkou je, zda jim při té vší aktivitě zbývá čas na to dozvědět se o daných problémech více do hloubky a řešit je tak, jak by bylo vhodné. Není to jen tak, že se snaží zviditelnit a ukázat celému světu, že oni tu také jsou, že oni mohou ovlivnit mnohé a hodně?

Někdo se snaží zkoumat své hranice. Dostat se až na okraj toho, co dokáže, použít všechen svůj intelekt, um i čas na to, aby zjistil, zda nedokáže jít ještě o kousek dál než ti ostatní. Život je pro tyto lidi maratónským během a otázkou je, zda si dokáží někdy užít své úspěchy. Je to ale úžasné. Vyzkoušet vše, co nám bylo do vínku dáno. Zjistit, jak byl ten nahoře, nebo souhra náhod při seskládání molekul, štědrý.

Někteří lidé se nemusí ptát a mají pocit, že vědí, že smysl života spočívá v jednoduchých věcech jako užívat si, prožít co nejvíce zábavy a smíchu. Tyto lidi nelze kritizovat. Nenašli náhodou oni ten správný lék na to, jak spokojeně prožít život? Jak využít minut, které nám byly dány? Třeba nám jen někdo nadělil určitý čas a teď se baví tím, jak s ním budeme schopni naložit, jak se s tímhle úkolem zvládneme poprat.

Já myslím, že smyslem života je najít vlastní rovnováhu. Mluví o ní v Číně, Indii, Japonsku, Tibetu..., nazývá se Tao, Jin a Jang...Jde o souznění duše a těla. Nalézt chvíli a stav kdy se cítíte dostatečně v pohodě abyste mohli zkoumat hranice svého těla. Neběžíte maratón, ale používáte svůj um pro cestu světem. Práce, kterou děláte je v souznění s vámi, není to boj. Netrpíte nedostatkem společnosti, nebo zábavy a přesto dokážete mnohé. Protože ve chvíli kdy sportem či zábavou očistíte mozek, pak mohou přijít zase chvíle spokojené a nerušené práce.

Dokáži někdy tuto rovnováhu nalézt? Není to jen chiméra, ke které se všichni bláhově upírají? Psychická pohoda vždy bude také záviset na lidech ve vašem okolí a proto nejdůležitěější částí nalezení rovnováhy je obklopit se těmi správnými lidmi, nebo se smířit s lidmi, které kolem sebe máte. Ale smířit se není myšleno jako poddat se jejich návykům a zvykům. Ne, jen je brát jací jsou a mít je takové rádi, až pak s nimi můžete bez zlosti komunikovat a fungovat. Cest je mnoho, otázkou je, zda některá z nich vede k vytouženému cíli.