Hyperbole and a half

When searching through internet I met a great comix-blog. Hyperbole and a half. The pity is, that it seems that the author now focuses more on a new book and there are no new posts since 3 years. On the other hand, I was really enthused by some of the posts with apt images so I think about buying a book...

Just some of the posts which I liked the most

Alot....is a nice and cute creature and I really "Like that Alot a lot!"
http://hyperboleandahalf.blogspot.cz/2010/04/alot-is-better-than-you-at-everything.html



Here description of depression states are really touchy and the way she discusses the theme is just amazing...
http://hyperboleandahalf.blogspot.cz/2011/10/adventures-in-depression.html
http://hyperboleandahalf.blogspot.cz/2013_05_01_archive.html

Oh well and there is also the thing...you all know it, I am pretty sure, it is called procrastination....it is talked too much everywhere, but I just liked the post also...
http://hyperboleandahalf.blogspot.cz/2010/03/procrastinator.html


Oh and I should add that I didn't read most of the posts yet. I just like the blog so I think one day, I will go through all of the posts, they are great.


Change of perspective...



Myšlenky

Sedím u počítače, snažím se dopsat disertaci a přitom si vzpomenu na své staré stránky a začnu se jimi probírat. Mezi kupou jiných věcí jsem tam našla i různé střípky myšlenek, které jsem dávala během let dohromady....


  • Nic menšího, než sám vesmír nám nemůže dát odpovědi na naše otázky. Protože cokoliv menšího je jen pouhou jeho součástí.
  • K tomu, aby se změnil vesmír, stačí jen nepatrný pohyb člověka. Avšak k tomu, aby se změnil člověk, je třeba vynaložit všechny síly vesmíru, a ani to kolikrát nestačí.
  • Položit otázku zabere pár vteřin. Hledáním odpovědi však můžeme strávit celý život.
  • Nejde sednout na koně a hned jet krásně. Jde však o to dosáhnout jízdy, se kterou budeme spokojeni.
  • Život je sen, který můžeme ovlivnit.
  • Dobrý román nepotřebuje složitý děj, stačí mu hluboká (jednoduchá) myšlenka.
  • Kdyby každý měl přečíst co nejvíce knih jiných, nikdy by se nezmohl napsat něco svého.
  • Psát, znamená tvořit nové životy. Životy, s jejichž průběhem si můžeme prohrát, ale musíme se s nimi ztotožnit.
  • Z pohledu jiných "nečinné" sezení nic nepřináší. Ale z pohledu našeho pro nás mùže být tím nejdůležitějším.
  • Dívat se znamená nasávat. Být slepý, znamená nepřipouštět si okolí.
  • Naučit se rozumět písmenům, papíru a tužce, sobě, člověku a zemi, vesmíru a životu, to je hlavní poslání člověka. 
  • Ne se učit věci, o kterých nejsme přesvědčeni, že jsou dobré, těch dobrých je tolik, že by nám vystačily na několik životů.
  • To je autobiografie, v které jsem ztvárnila svou duši. to je autobiografie, ve které jsem popsala své neuskutečněné myšlenky, tajné částečky mého já."
  • Vždy jsem si přála mít přátele, kteří by za mnou skočili i do ohně. Místo nich na mě obvykle čekají jen váhající stíny, kteří se přáteli nazývají.
  • Ano, trpím, že musím nést na bedrech vlastní život, trpím, že musím poslouchat řeči vlastní duše, trpím, že musím žít vlastní život, který nemohu nikomu jinému uvalit na hlavu, a trpím, že stále zjišťuji, že se pod tou tíhou stále více prohýbám.
  • Myšlenka je jako paprsek, který nám náhle zasvítí do hlavy. A my musíme dbát jen o to, abychom ji měli v tu chvíli otevřenou.
  • Myšlenky můžeme skládat na sebe a stavìt z nich schody. Nìkdo je má pevné, nìkdo vrtkavé a nìkdo je nemá vůbec.
  • Dobrá myšlenka dokáže člověka povznést skoro stejně vysoko jako dobré jídlo.
  • Kdybychom nežili většinu času hmotnými a jednoduchými věcmi, nebyli bychom nikdy schopni strávit pár chvil věcmi složitějšími.
  • Za oponou zuřivosti se skryje každá chytrost.
  • Každý mlátí to, co je mu nepříjemné. Hlupák se snaží umlátit moudrost, protože mu ukazuje věci, které on sám postrádá.
  • Až v bezbřehé nekonečnosti hvězdné oblohy poznávám svůj konečný život.
  • Trochu míň se mrač a trochu víc se směj.
  • To nebylo řečeno pro krásu slova, ale pro krásu myšlenky. V jiné chvíli a na jiném místì by ta slova pozbyla na vtipu a duchu.
  • Ale naděje je život.
  • Kdyby nebyly na cestě problémy, nepřišel by ani úspěch. Kdyby to tak nebylo by oč usilovat.
  • Člověk je v dnešní době zahlcen tolika složitými mechanismy, které mu mají usnadnit práci, že ani nemá čas přemýšlet nad věcmi jednoduchými.-taťka
  • Člověk nemusí mít moře peněz, aby cestoval a poznával. Stačí, když se vydá do vlastního nitra. to jsou končiny neznámé a lidským okem neprozkoumané, jejichž poznání mu přinese větší rozkoš, než sebevzdálenější kraj.
  • O toho, kdo nic nemá, ani lupiči nezavadí.-Jde jen o to, jedná-li se o výhodu. Život je totiž neustálá výměna. A když nic nenabídneme, nemůžeme ani očekávat, že něco dostaneme.
  • Myšlenky skáčou ze člověka na člověka a ne na každém se chytnou.-Petr(brácha)
  • O lásce už bylo napsáno tolik. Ale řekněte mi kohokoliv z nich, a já vám dokážu, že neřekl vše.
  • Přemýšlet o každé větě, která nás zaujme. Nechat si ji převalovat v hlavě a udělat si na ni vlastní názor. Snažit se objevit, proč ji dotyčný vyřkl nebo napsal. Přenést se z povrchu do hloubky. A proto nelze zahltit mysl tisíci (nebo spíš je velmi jednoduché, ale ne to pravé) myšlenkami, které jsme nepromysleli a tisíckrát lepší je nechat vstoupit jen jedinou myšlenku a s tou se mazlit, hýčkat ji a vytěžit z ní co nejvíce.

Hrátky osudu a Krkavčí matka

Minulý rok možná nebyl ničím příliš významný ani zvláštní, přesto v něm byla spousta věcí, které se mě hluboce dotkly, které mě někam posunuly.

Jedna z nejsilnějších takových věcí byla zpráva od kamarádky na její kamarádku Veroniku Hurdovou, která přišla o muže a otce svých 3 dětí. Vypadl z okna. Donutilo mě to otevřít její blog, její web, začíst se do jejích příspěvků, do jejích knih, myšlenek a žasla jsem. Zaprvé nad tím, jak je to skvělá ženská a pak taky nad tím, že si spolu s manželem neskutečně rozumněli. Že to asi byla jedna z mála ukázek, kdy manželství skutečně funguje jak má - svobodně a přitom velmi těsně. Sevřelo se mi srdce. Proč zrovna oni mají mít tu smůlu? Proč nemůže na světě zůstávat víc takového štěstí? Ale pak, víte, právě tito lidé se s tím vyrovnají tak dobře. Sice to v nich zůstane neskutečně dlouho, ale nesloží se z toho, naopak je to posune dál.

Dnes jsem četla její rozloučení s manželem po dvou měsících od jeho smrti a málo který text se mě kdy tak dotkne. Ta ženská je někdo, koho stojí za to si vážit. Podle historie jejího blogu si na nic nehraje, tohle není komedie, tohle je realita a nevím co říct. Snad jen, že mě zase přesvědčila o tom, že svět je nádherné místo k životu, protože je plný takových úžasných lidí, které stojí za to objevovat.
www.krkavcimatka.cz

Smartphony

Jsou všude, každý je má, ale ještě donedávna mě nechávaly naprosto klidnou. Hlavní důvod byl asi ten, že mi byly úplně buřt a doma jsme žádný neměli. Maximálně jsem se mohla pousmát tátovi nebo mamce, když ho dostali z práce na pár měsíců a nadšeně nás fotili a obvolávali. Ale to se všechno ze dne na den změnilo.

Manžel si přinesl z práce smartphone. S plným placeným tarifem. A tak se k nám plíživě nastěhoval pátý člen domácnosti. Jdeme ven, je tu s námi, sedíme v pokoji, je tu s námi. Chci se ztratit cestou a předem si najít autobusové spojení. Smůla. Ať se sebevíc snažím neposlouchat, nemám šanci. Je tu s námi. A dneska? Procházka, zima, sněží, holky nenaložené, ale šlapou. Markétka se nechá přemluvit, že nechce mít nohy přimrzlé k zemi a tak ujde víc jak 4km. No a najednou vidím v lese smartphone. A na něm zprávy. Jestli se ten les dal nějak zneuctít, tohle bylo každopádně hodně blízko. Je tu s námi. Dokonce si vyslechnu i recenzi a jídelníček restaurace, do které jdeme. Pomóóóc! Já k nám nikoho na návštěvu nezvala. Tak doufám, že se brzo sbalí a zase půjde o dům dál. Bez něj tu bylo mnohem více místa pro život, který se nám snaží podle ukradnout.

PhD stáž v Plymouthu s dětmi - úvod

Už dlouho mi leželo v hlavě, že bych se ráda podívala do ciziny. Nejenom proto, že u nás na univerzitě je to v podstatě povinná vstupenka do světa vědy, ale i proto, že zážitky všeho druhu jsou pro mě výzvou a nerada se vyhýbám překážkám.

To bylo před rokem. Dnes vážně přemýšlím, jestli nejsem trochu blázen. Protože to množství času investované do řešení určitě zatím nekončí a naopak to vypadá, že to bude skutečně hodně veselé. Ono by to nebylo až tak složité nebýt žena a nemít děti. Ale takhle? Protože jsem v tom sama dost ztracená a nevím, co čekat, čeho se bát a tak vůbec, rozhodla jsem se, že o svých zážitcích a tom jak mé řešení postupuje, sepíšu blogový seriál. Třeba to dalším v pořadí pomůže a ulehčí cestu :-).

Hlavní věci, v čem jsem zatím našla háček a které budu postupně řešit:
1. Nejedu sama a tak to vypadá, že budu potřebovat větší byt, nemůžeme využít tedy sdílení pokoje
2. Pojedu na 3-6 měsíců, což je na pronájem bytu v Anglii dost málo - nebo není?
3. Chci děti (3 a 5 let) dát do školky, ale v 5 letech se tam už chodí do školy
4. Stejně potřebuji pro děti hlídání - jak pro mladší dceru, tak i pro starší na vyzvedávání ze školy a manželovi se odjet z práce nechce - najít práci v Anglii na tak krátkou dobu by mohl být problém?
5. Můj PhD plat rodinu by sám rodinu neuživil

a pak spousta dalších drobností jako jak se tam budeme dopravovat, jak zařídíme bydlení a školu z Čech a tak dále.

Zkreslování vzpomínek

Vzpomínky. Máme je, jsou skutečné? Co to jsou vzpomínky - jsou to jen záznamy v našich hlavách. Mohou se měnit. Vždyť umíme vymýšlet. Občas se vyskytne člověk, který nelže, on si jen přetvořil realitu a té teď věří. Nadáváme mu, zlobíme se na něj. Ale je proč? Proč je jeho realita špatná? Proto, že my máme jinou? A na čí straně potom je pravda? Čím vzdálenější a neuvěřitelnější vzpomínky, tím se jednodušeji přetvářejí dál a dál, až jsou skutečně oprávněně neuvěřitelné.

Vzpomínky si můžete vytvářet (konstruovat) či jen dotvářet (rekonstruovat). Zkreslování vzpomínek vlastně znamená proměnu informace v dlouhodobé paměti. K tomu, že je něco takového možné přispívá naše schopnost snadněji si vybavit smysluplné informace či to, že zapomínáme zdroje informací. 

Konstrukci vzpomínek může způsobit i jen obyčejné lhaní. Znáte to? Jednou kdysi jste někomu lhali, pak jste lež ještě párkrát zopakovali, několik let o tom nemluvili a když jste měli o dané události vyprávět, vyvolala se vám už jen ta mylná představa - lež se uhnízdila v hlavě a vzhledem k délce uplynulého času od té doby jste zapomněli, že se jednalo o lež. Tak tomu se říká autosugesce. Přesvědčíte sami sebe o tom, že je něco pravda. Horší už je, že vás o něčem podobném může přesvědčit i někdo jiný, když vám například bude v hypnóze vysvětlovat (sugesce), že Země se točí kolem Měsíce. Anebo prostě jen zapomenete zdroj informací (například kdo je na fotografii) a vytvoříte vzpomínku, která už bohužel není pravdivá.

Rekonstrukce vzpomínek může vzniknout tím, že si pravdu transformujeme podle svých představ - chceme být oblíbenější, vyhnout se sociálním předsudkům či jen zapadnout a tak vzpomínky na svou minulost dotváříme a sami se o nových přesvědčíme. Těmito vzpomínkami se pak zabývá narativní terapie. 

Jako konfirmace zkreslení se označuje vliv schémat, které působí na naše dosavadní názory a nevědomé vyhledávání informací.

Anebo si vzpomeňte, když chcete někde svými znalostmi zazářit a tak do své řídké paměti jen doplníte další informace, ale bohužel tím ohrozíte přesnost vaší výpovědi - ale popravdě, kdo si toho všimne?
Z celého zkreslování vzpomínek vzniká jedna zajímavá a kolikrát zábavná porucha - Mytomanie, pseudologia phantastica či bájivá lhavost. Při ní se od daného člověka postiženého touto poruchou dozvídáte smyšlené historky, o kterých je postižený přesvědčen že je zažil (nebo si je vědom lži, ale je na tomto bájném vyprávění závislý). Když se s takovým člověkem setkáte, tak může být tak sugestivní, že mu pak budete dlouho závidět, jaký měl skvělý život. 

Stačí sami sebe přesvědčit o tom, co vše jsme prožili a budeme šťastni. Protože štěstí nezávisí jen na aktuálním stavu co děláme, ale i na pocitu uspokojení co jsme dělali a prožili.